vylezeno: 11/9/2019
Ferrata je jednoduchá, ale opravdu moc krásná a určitě nebudete litovat, nádherné vodopády a soutěska a lezení úplně na pohodu, od auta sotva 10 minut. Fakt překvapila :-)

vylezeno: 5/9/2019
Ferrata je v pěkném kaňonu s velmi krátkým nástupem od auta nicméně podle mě je ferrata na topu dost podhodnocená, do třetího lanového mostu obtížnost odpovídá, ale pak se zvyšuje jak náročnost lezení tak náročnost lanových mostů, které jsou hodně dlouhé a zvlášť předposlední most je hodně výživný, jdete ho po nejtěžším lezeckém místu - hodně slušný převis v traverzu a most je málo napnutý a poměrně exponovaný a jakmile ho přejdete čeká vás hned další most, který už je ale v lepším stavu, ale i tak dva takhle dlouhé mosty za sebou nemusí každému úplně sednout :-) Stupy jsou poměrně daleko od sebe, takže pro menší lidi je to zas trošku těžší. Jak už psal někdo přede mnou ani ty záverečné pasáže B/C a C nejsou úplně jednoduché, takže to chce makat až do konce :-) Ferratu jsme šli v našem jediném odpočinkovém dni, takže nás její obtížnost trošku překvapila, ale určitě je moc pěkná, jenom je potřeba ji úplně nepodcenit.

vylezeno: 4/9/2019
Opravdová nádhera pro labužníky :-) Nádherné prostředí, pohodová přístupovka, zaparkovali jsme už u pily - rozhodně bezpečnější a nejedete do zákazu a ten kousek pěšky v pěkném prostředí si určitě užijete. Z ferraty jsem podle topo měla respekt, ale nakonec to podle mě nebylo tak těžké, jak na topu vypadá. Za ruce to zatahá, ale déčkové pasáže nejsou příliš převislé, spíš by se to dalo považovat za těžší céčka, trošku náročnější je pak plotnové lezení na lýtka ale už vám zase odpočívají ruce, takže se zátěž hezky vystřídá. Od konce ferraty se pak jde cca 30 minut na vrchol Grosse Kinigat, ale výhledy na Sextenské Dolomity stojí za to. Sestupovka vede pak směrěm k chalupě Filzmoos ale chodit až k ní nemusíte pokud spěcháte dolů k autu. Sestupovka se pak napojí na výstupovku, kterou jste šli. Prostě velká paráda a chodí na ní zřejmě málo lidí podle knížky na začátku září byl tak jeden zápis za 3 dny :-)

vylezeno: 3/9/2019
Ferrata je pěkná, rychlý nástup, řekla bych že je o něco těžší než návázná ferrata Weg ohne Grenze, ikdyž podle topo by to mělo být naopak. Určitě doporučuji spojit s ferratou Weg ohne Grenze. Pokud máte méně času a a Weg ohne Grenze nestíháte tak je možnost sestoupit přes Cellonstollen klettersteig - což je opravdu hodně dlouhá a dost kolmě vedoucí štola z první světové války, kde je potřeba mít čelovku ale je to moc zajímavé zpestření cesty. Nástup na tuto ferratu se celkem špatně hledá, je potřeba z ferraty Oberst Gressel dojít k prvnímu paloučku, kde by jste měli zahlédnout něco jako starý rozcestník, na kterém je dřevěná cedule a na ni není napsáno vůbec nic, jdetě k této cedulce a pak se nahněte přes hranu do rokle a tam uvidíte lano, pak už se ho držte a za necelých 5 minut jste u štoly. Vylezete pak ze štoly a ještě cca 5 minut a jste u nástupního místa na Oberst Gressel.

vylezeno: 3/9/2019
Krásná ferrata v pěkném prostředí. Lezení je velmi pohodové, užijete si jak težší lezení tak jednoduché lezení po hřebeni, kde se můžete kochat výhledy do okolí. Nejsou tam žádné zákeřné místa, takže nic extra složitého a přitom si to jako celek moc užijete. Tato ferrata navazuje na Neuer Oberst Gressel, takže ideálně spojit a jako sestupovku můžete využít Steinberger klettersteig (B, max B/C) a zakončit to můžete Cellonstollen klettersteig, která vede pořádně dlouhou štolou z 1. světové války, čelovky nutností a je to velmi zajímavé zpestření na závěr výletu.

vylezeno: 3/9/2019
Použili jsme ji jako sestupovku po ferratě Weg ohne Grenze, kterou bych nahoru doporučila rozhodně mnohem víc než Steinberger, který je hodně zařízlý v dost nezáživné rokli bez možnosti výhledu do okolí. Druhá část ferraty je podle mě samostatná ferrata - na místě nazývaná Cellonstollen klettersteig - ta je úplně o něčem jiném, průchod dlouhou štolou z 1. světové s čelovkama stojí za to!

vylezeno: 1/9/2019
Moc pěkná ferrata, spíše jí hodnotím jako lehčí pohodovou, jednol těžší místo je zhruba uprostřed, lehce déčkový převis, pro menší lidi je trošku složitější se na něj vyškrábat, ale dáte to :-) Při nástupu potkáte ještě jednu lehkou A/B ferratu kterou se nástup dá zpříjemnit i zrychlit, bylo to lepší jít touto ferratou než se škrábat suťoviskem nahoru. Z vrcholu Kleine Laserwand jsou krásné výhledy, cca za 20 minut po sestupu se můžete občerstvit u moc pěkné chalupy Karlsbaderhutte, sestup pak k parkovišti (u Dolomitenhutte) je příjemný a jde se na pohodu.

vylezeno: 9/8/2019
Nástup na ferratu je celkem náročný, nepříjemný je sestup suťoviskem přímo k ferratě. Nicméně ferrata se mi moc líbila, je to pěkné silovější lezení v kolmé stěně, kde je železa tak akorát a občas musíte zapojit hlavu a sílu dohromady, po vylezení krásné louky a limitované výhledy na Gardu. Doporučuju si nechat chatu na Cima Telegrafo až na závěr po feratě za odměnu.

vylezeno: 8/8/2019
Je to jedna z málo ferrat, kterou už bych nikdy nešla podruhé. Je to spíš výšlap do kopce (převýšení cca 1100 m) a občas vylezete dlouhý žebřík jak hasič ve výcviku takže ve srpnovém vedru celkem makačka, není možnost nabrat vodu, podcenili jsme množství vody, na osobu jsme měli jen 1,4 litru a sestup byl už ultranudný a zdlouhavý, takže když jsme se dostali do Rivy, málem jsme vypili celou Gardu :-)

vylezeno: 5/8/2019
Opravdu parádní ferata nedaleko Lago di Garda, pohodový nástup i sestup do piknikového místa se spoustou laviček, pitnou vodou a WC - to mě úplně dostalo. Feratta byla velmi rytmická, silová tak akorát, podle mě tam dali až zbytečně moc železa - značně se tak snižuje její obtížnost. Lezla jsem to jen 45 minut, ale předbíhala jsem jen jeden pár lezců, ale určitě to není na dvě hodiny. Podle mě asi nejlepší ferrata na Gardě, kdybych měla vybrat jen jednu :-)

vylezeno: 4/8/2019
Tak tuhle ferratu jsem si vážně moc užila, nástup pár kroků od auta, pak pěkný úvod kaňonem, dva lanové mostky pro zpestření a okolní prostředí jak v botanické zahradě a ten všudypřítomný chládek je v létě boží. Co bylo ale nejlepší, tak to byla závěřečná část potokem, prošli jsme to suchou nohou, kroky tam krásně vychází, jako kdyby to někdo ráno přesně nachystal, a to bylo po bouřce. Na závěr je možnost navštívit na kopci hrad Drena, ale chtěli vstup do areálu 3 E. Na ferratu chodí celkem dost lidí, hlavně i rodiny s dětmi, ale je tam spousta míst kde se dá předběhnout (kromě lanových mostků :-))

vylezeno: 1/8/2019
Ferrata je nádherná, je dost vzdušná, takže nic pro lidi se závratěmi, silovější, nejtěžší místa jsou při kolmých sestupech a na traverzech. Oba dva lanové mostky jsou na pohodu. Pokud jdete ferratu bez posledního točitého žebříku tak je to cca na hodinu. Na ferratě je i kochací lavička, kde si můžete udělat pauzičku a nafotit okolí. Přístup a sestup je v případě použití lanovky velmi jednoduchý a krátký.

vylezeno: 31/7/2019
Ferrata je velmi technicky jednoduchá, spíše je to krásná kochací procházka, výhledy parádní, často se měnící v typické Brentské mlze, lépe bývá v dopoledních hodinách, odpoledne je mraků a mlhy většinou více. Hodně frekventovaná, je potřeba obrnit se trpělivostí, chodí to i velké cca 20 členné skupiny s průvodci a velice těžce se tak velké skupiny předbíhá. Vycházeli jsme od Riff. Alimonti, kde jsme nocovali, poté jsem šli do sedla Bocca Tosa a ze sedla přes Riff. Brentei a přes Valasinellské vodopády do Madonny k lanovce Groste, kde jsme měli parklé auto. Celkem cca 30 km, takže si celkem šlápnete, ale stojí to za to. Brenta dokáže člověka očarovat :-)

vylezeno: 30/7/2019
Krásné výhledy, nástup trošku větší makačka, samostatně by mi ferrata přišla taková až moc jednoduchá a krátká, ale ve spojení s Bocchette Alte to bylo super. Pokud spojíte s Bochette Alte, tak doporučuju přespat na Riff. Alimonta.

vylezeno: 30/7/2019
Ferratu jsme lezli hned návazně na Sentiero Alfredo Benini, samotná Bocchette Alte nemá těžká místa, jen je v exponované stěně a dlouhá, šla jsem to 150 minut, k sestupu jsme využili žebříkovou variantu a tedy Sentiero Olivieri Detassis a kolem cca 18 hodiny jsme byli na Riff. Alimonti, kde bych doporučila přespat a další den je možnost pokračovat na Bochette central.

vylezeno: 26/7/2019
Zajímavá ferrata zpestřená uměleckými objekty, dá se jít i během horšího počasí, včetně slabšího deště. Ferrata je jednoduchá, ale občas se tam natrefí na pár těžších míst, které tam ani nečekáte a můžou vás trošku potrápit.

vylezeno: 6/7/2019
Ferrata vedoucí na Elferturme vedená v krásné stěně, která už z dálky upoutává pozornost. Je trošku silovější, ale nic žádné dramtaické místo tam není. Vylezete do takového skalního městečka, ze ktrého se dáte doprava a vylezete na vršek hory, pak je potřeba slézt znovu do tohoto městěčka a dát se po červené značce přes velký kámen. Za ním je nejištěný sestup ve skále, celkem náročné, ale vymyslet se to dá. Pak dojdete na pěšinu, kde se můžete vydat buďto zpět na Elferhutte a nebo pokračovat na Elferspitze, která už je poněkud nudnější, trošku zdlouhavá, výhledy krásné, ale lezecky už to nějak nebylo ono Chodí na ni o hodně více lidí než na Elferturme a hodně z nich jsou začátečníci, takže je tam velké riziko zátek. Určitě doporučuju dát si Elferturme.

vylezeno: 6/7/2019
Výhledy opravdu pěkné, ale přišla mi zbytečně zdlouhavá a už hodně lezecky jednoduchá,spíše taková procházka. Ve spojení s Elferturme nordwand je to už lepší, ale samostatně bych ji moc nedoporučila. Navíc na ní chodí celkem dost lidí začátečníků, takže se tady tvořily zátky. Určitě bych mnohem víc doporučila Elfer Nordwand, je rozhodně lezecky zajímavější.

vylezeno: 5/7/2019
Šli jsme lehčí variantu, tedy Fernau klettersteig, hned vedle, cca metr od sebe je i druhá ferrata Fernau express, která už bude pro fajnšmekry. Samotná Fernau ferrata je poměrně technická a silová, ale není moc dlouhá, takže v pohodě zvládnutelná. Vylezete kousek od vršku s křížkem Egesengrat, kde se dají udělat krásné fotky Stubaiského ledovce. K feratě jsme využili lanovku a pak jsme pokračovali nádhernou tůrou k jezeru Mutterbergersee, které určitě stojí za to. Sestup od jezera vás vede neustále přes vodopády, několikrát je budete muset přeskočit, na jednom místě pokud bude hodně vody, tak i sundat boty a přebrodit. Ale celá tůra spojená s ferratou stojí opravdu za to.

vylezeno: 3/7/2019
Ferrata je v nádherném prostředí, připomínajícím Dolomity, včetně krásných věží. K nástupu jsme využili lanovku do horní stanice Panorama ,cca 2000 m.n.m, poté slezete pěšinkami podél sjezdovek a dostanete se k suťovisku, které vás dovede k nástupu ke skále. Vše je dobře naznačeno na rozcestnících. Ferrata není technicky náročná, ale spíše na kondici, protože je tam spousta chodících pasáží, které občas nebraly konce, ale dočkáte se a na Grosse Ochsewandu to stojí za tu námahu. Nesundávejte si nahoře ferratové sety, protože půjdete nejdřív chvíli po hřebeni, ale pak začnete sestupovat kolem skalních věží a je tam spousta B/C i C úseků vedoucích dolů a někde je potřeba se cvaknout na jištění, skála je tam i poměrně drolivá, takže nepodcenit. Pak už se jedná o sestup přes alpskou louku, kde najdete i malé vodopády po pravé straně, kde můžete dobrat vodu, která se vám bude hodit. Přes pásmo kosodřevin dojdete až ke Schlickeralm, kde doporučuju se trošku občerstvit a pak se vydat do Fulpmes k dolní stanici lanovky Schlicker 2000, kde jste ráno zaparkovali. Celkově je to krásný a slušně náročný celodenní výlet, takže si na něho vyhraďte dostatek času a dobře se vyspěte :-)